Tváře Horizontu




Čestní členové
Heinrich Harrer (1912-2006)

Nepokořené vrcholy hor, tajemná krása Tibetu, neznámé domorodé kmeny v neprobádaných oblastech Nové Guinee, střední Afriky či Amazonie. To je svět světově proslulého rakouského horolezce a spisovatele, autora bestselleru „Sedm let v Tibetu“. Jeho poutavá vyprávění o průkopnických cestách do zapomenutých míst planety jsou inspirací pro další generace lidí stejně dobrodružné krve. Stala se i předlohou pro vznik našeho projektu cest za poznáním života geograficky izolovaných etnik nazvaného příznačně „Harrerův svět“. O těchto expedicích byl profesor Harrer pravidelně informován a zprávy přijímal s velkým zájmem. Významným oceněním naší činnosti bylo společné setkání a jeho přijetí čestného členství ve sdružení Horizont. Počátkem roku 2006 však ve věku 93 let zemřel a zprávy z naší cesty k nejvyšší hoře Nové Guinee se mu již nedostalo.

Blanka Křížová (*1958)

Šťastně se provdala na hájenku na samotě u přehrady Mostiště a v nedalekých Borech začala působit v místní knihovně a jako vedoucí dětského oddílu (tehdy v Pionýru a později v Českém svazu ochránců přírody). Dětem věnovala po dvacet let všechen svůj volný čas. Kuriózně započala svou cykloturistickou kariéru. Bez přípravy vyrazila na non-stop jízdu z Borů u Velkého Meziříčí do Plzně na výstavu umělecké knižní vazby, aby tam přivezla vlastnoručně vyvázanou knihu Honzy Vlasáka. Říká, že za její cyklistickou vášní stojí tři muži: manžel, který jí věnoval nové kolo a její výlety respektuje, syn Štěpán, který je nepostradatelným pomocníkem a společníkem na cestách a Honza Vlasák, kamarád a zdroj inspirace. Celý život se snaží dělat něco prospěšného. V poslední době je to práce se seniory a práce místostarostky obce.

Jan Popelka (*1950)

Od dětství se věnoval fotografování, ale zvítězila kytara. Začal hrát s kapelou a jeho světem se stala prkna pódií kulturáků a výletišť v širém okolí. Když jej hraní po tancovačkách omrzelo, přišla na řadu 8 mm kamera. V osmdesátých létech sbíral ocenění za amatérské dokumentární, hrané i animované filmy. Kamera ho přivedla i do jeskyní. Tam se mu zalíbilo natolik, že se stal členem speleologické skupiny Plánivy. Po revoluci založil elektro firmu a získal prostředky na zakoupení moderní digitální filmové techniky. Tím začala jeho práce v oblasti televizní tvorby. Přestože ve svém studiu nebo při natáčení tráví většinu času, ponechává si prostor i pro tvůrčí činnost. V jeho produkci tak vznikají zajímavé dílka od cestopisných dokumentů až po videoklipy hudebních skupin. Na Rajbasu zastává tradičně post předsedy odborné poroty filmové soutěže Okem dobrodruha.

Jan Vlasák (*1945)

Dříve horolezec, dnes svérázný cyklotremp, který své neobyčejné zážitky s obyčejnými lidmi dokáže zaznamenat do stránek svých knih. Pravidelný účastník Rajbasu, kde jeho fotky, kresby a vyprávění provází výbuchy smíchu diváků. Svou životní filozofii vyjádřil větou: „Škoda času na shánění peněz, ten se dá využít líp." Na kole procestoval 50 zemí, nejseverněji dojel na Nordkapp, nejzápadněji na mys Finisterre, nejjižněji na Krétu, nejvýchodněji byl na Bajkalu a nejvýše vyjel do výšky 4.164 m na úbočí sopky Popocatepetl. Jeho cesty vesměs začínají od rodného domku v Moravských Knínicích ať už směřovaly na oblíbený východ či sever. Letadlem se i s kolem přepravil také do Mexika a Indie. V posledních letech se účastní extrémních cyklistických závodů: „Loudání českou krajinou“ (non stop závod s trasou okolo 600 až 800 km) a „Craft 1000 Miles Adventure“.

Guru extrém týmu
Tomáš Rusek (*1948)

Málokdo ví, že s běháním začal jako mladý jeskyňář tady u nás v Moravském krasu. Nebavilo ho tenkrát čekání na autobus. Začal do Brna běhat a běhání ho postupně bavilo čím dál víc. Dotáhl to na mistra ČR v maratónu a běhal dál a dál. Dlouhá léta pak patřil mezi světovou elitu ultramaratonců. Zvítězil na mnoha věhlasných závodech a dodnes drží české rekordy v běhu na 24 a 48 hodin. Díky běžeckým výkonům a pozvánkám na závody se mu dařilo poznávat svět už za méně svobodných časů. V přehledu světadílů, kde slavil své běžecké úspěchy, mu chybí pouze Antarktida. Protože poznávání bylo pro něho důležitější než případná vítězství, začal organizovat cesty nejen pro běžce. Třeba etapové ultramaratony spojené s dalším cestováním po Sikkimu nebo Novém Zélandu. V posledním desetiletí vyměnil definitivně maratonky za pedály kola a stal se profesionálním průvodcem zajímavých dobrodružných cyklozájezdů.

Členové
Milan Daněk (*1962)

Zakladatel a předseda sdružení. Vytrvale hledá dobrodružství v odlehlých končinách naší planety i v krajině blízkého okolí. Oblíbil si ostrov Nová Guinea a chatu kousek za Blanskem. Stál za přípravou expedic za poznáním současnosti posledních živých svědků dávné minulosti lidstva a v hlavě nosí ještě další zásobu plánů. Hrdě se hlásí k členství ve spolku Más Locos – Velkých bláznů. S věkem nabírá moudrosti jen pozvolna, zato viditelně na hmotnosti. V mexických kaňonech při běhu s indiány Tarahumara získal tomu příznačné jméno Medvěd. Po létech, strávených na rychlošípáckých výpravách, trempování a v běhu na dlouhých tratích, nyní tráví více a více času nad počítačem, ale spát pod širákem ještě nezapomněl.

Štěpán Daněk (*2004)

Jezdím rád na tábory a cestuji. Nejvíc se mi líbilo na Slovensku. Soutěžím a hraji rád na flétnu. Zajímám se o skutečné věci, třeba zvířata.

Honza Charvát (*1947)

Nejstarší a nejzkušenější z tvrdého jádra Horizontu. Dříve aktivní triatlonosta, běžec, cyklista, tremp a běžkař. Dnes se stará o zázemí akcí jako značkař či doprovod závodníků. Opraví teméř vše a v kuchyni dokáže čarovat. V šedesáti pěti létech uběhl v Mexických kaňonech legendární Caballo Blanco Ultramaraton (běh s indiány Tarahumara na 80 km). Plánuje, že si to zopakuje v roce 2022 na oslavu svých pětasedmdesátin.

Lukáš Hubert (*1987)

Vyznavač adrenalinových sportů. Parašutismus, horolezectví a poslední dobou čím dál více jeskyňářství. Tvrdí o sobě, že necestuje, ale poznává: „Zemi a její kulturu sice většinou nejde poznat během jedné návštěvy, ale vždy poznám víc sám sebe a kamarády. A také zjišťuji, jak je doma v České Republice, neskutečně nádherně." Takhle poznával třeba Albánii, Gruzii, Kyrgyzstán i další země. Ze svých výprav si vozí karty zaplněné materiálem, ze kterého pak sestříhá krátké filmy. Naplno se zapojuje do organizace festivalu Rajbas, stejně jako do klubových promítaní na Večerech s Kotlíkem. Roku 2014 se stal webmasterem těchto stránek.

Michal Hubert (*1990)

Při studiu VŠ relaxuje během a cyklistikou. Je členem České speleologické společnosti a občas také vyleze nějakou skálu či zdolá horský vrchol. Své zájmy spojuje s fotografováním a fotky si nenechává jen pro sebe. Rád je doplní komentářem a promítne veřejně, na což má vždy dobré ohlasy. Cestuje převážně nízkorozpočtovým způsobem, třeba stopem. Ke spaní mu stačí místo, kam se vleze stan. Táhne ho to především na sever, kde navštívil například Norsko, Island a Irsko, ale nepohrdne ani Balkánem. Tam se vydává převážně na jeskyňářské expedice. Již několik let se podílí na organizaci festivalu Rajbas a také klubového pořadu Večer s Kotlíkem, který se koná každý měsíc v blanenském klubu Ulita.

Honza Macura (*1972)

Náš Honza je nesmírně skromný a své extrémy (zejména ženy, lodě a auta) nedává na odiv. Například rok bydlel v chatě bez elektriky a vody nebo si zaběhl k moři. To jsme tenkrát roku 2005 vyběhli s ním a střídali se. Běželi jsme stále na sever celé čtyři dny 11 hodin a 5 minut a zastavili se po 757 km v písečných dunách Baltického moře. Honza si moře tak zamiloval, že se zakrátko stal kapitánem plachetnice Victoria, na které strávil následující dva roky. Teď je doma a opět se zamiloval. Jeho láskou jsou škodovky zn. Favorit. Má už tři a plány mít ten nejlepší favorit v okolí, časem na světě a dostat se do zahraničního tuningového časopisu (teprve pak svět aut chce opustit). Se svou plechovou láskou se chystá na výlet do oblíbeného Dánska a Švédska.

Zdeněk Novák (*1961)

Vyniká hned v několika činnostech. Muzika, sport a chovatelství. Jakoby se vlny zájmu o tyhle koníčky neustále přelévaly a vracely v novém rozměru. Pravidelně se navrací do čela běžeckých tabulek, po létech vystupování po Portách se nechal strhnout rockem a ke stádu ovcí se přidaly kočky. Věrný zůstává Renatě a hájence v Josefovském údolí. V okolí této hájenky bádá nad zemí i pod zemí coby speleolog. Občasně však vyrazí i do okolí, třeba na Kubu, do Peru, Dominikánské republiky nebo do parků v USA.

Michal Pekárek (*1990)

Čím víc, tím líp… Ale kde je hranice? Michal je člověk, kterému každá chvilka volného času evokuje v hlavě nápady na akce nejrůznějších typů. Třetím rokem se podílí na chodu cyklo & outdoor obchodu Kola Novák v Blansku, kterému věnuje většinu svého času. Když není na prodejně, tak se snaží stihnout alespoň některý z široké škály zájmů. Z těch nejčastěji provozovaných je to kolo, běh, lezení, speleologie, cestování a pokud zima dopřeje, tak i běžky či skialpy. V posledních letech rozšířil svůj zájem o natáčení a následný střih převážně recesistických akcí.

Robert Šamonil (*1974)

Když něco dělá, tak naplno. Třeba sport. Začal s ním ve věku, kdy odrostl žákovským kategoriím a přesto se vypracoval mezi elitu vytrvalostní cyklistiky. Svou výkonnost potvrdil vítězstvím na prestižním závodě 1111 km okolo České republiky a dodnes drží několik traťových rekordů ze závodů na 24 hodin v terénu i na silnici. Vyzkoušel ultramaraton (drží český halový rekord na 50 km), aby se vrátil do sedla a vyrazil na cesty. Extrém promítl do lásky k horám, když zamířil přes Ararat k nejvyšší hoře Íránu. Další výpravu, tentokrát pod Kilimandžáro, mu v Súdánu překazil kamion, který ho smetl i s kolem do příkopu. Poté, co potkal Evu, oficiálně ukončil éru dobrodruha. Zakoupil předplatné do divadla, přestal nazouvat na boty sněžnice a stal se tatínkem. Uvidíme na kolika dětech se vyznavač extrémů zastaví...

Zdeněk Špíšek (*1987)

Před devíti lety dostal nabídku jet s námi na tábor jako vedoucí a od té doby připravuje program skoro na všechny víkendovky a tábory. Rajbas považuje za svou srdeční záležitost a vedle organizačních povinností, zde stíhá i prezentace svých vlastních aktivit. Posedlost oskeruší ho pronásleduje na cestách Evropou a také mimo kontinent jej, jako botanika a geomorfologa, nejvíc fascinuje příroda. Na cesty vyráží nejraději s malou skupinou lidí, s fotoaparátem na krku a batohem na zádech. Rád předává informace o živé i neživé přírodě při práci s mládeží i jako průvodce. Říká, že cestovaní je jeho drogou. Stačilo ochutnat a už se veze. Nezáleží kam, jestli do Moravského krasu nebo třeba Bolívie...

Alena Žákovská (*1962)

Celým svým srdcem jsem sportovkyně a cestovatelka. Asi se v tom odráží má neklidná povaha. Na jednom místě dlouho nevydržím. Každý den potřebuji běhat, posilovat, prostě se pohybovat. Zůstat chvíli v klidu, to se musím nutit. S Danym jsme procestovali už mnoho cizokrajných zemí a dostali se do míst, kam běžní turisté nezavítají… Třeba Novou Guineu jsem navštívila dokonce pětkrát, pak Borneo, Malajsie, Brazílie, Kongo … Ale nejezdím jen do tropů. Byla jsem i na Antarktidě a dalších místech. Ze všeho nejvíc nás zajímá život původních obyvatel. Dany všechno dokumentuje a mým úkolem je kontakt s lidmi. A to mi jde, protože mám lidi ráda a ráda se s nimi setkávám.

Webmaster: Lukáš Hubert, kontakt, statistiky

© 2017 Horizont