Je další v řadě úspěšných výprav cestovatelského sdružení HORIZONT ve stopách legendárního rakouského cestovatele a horolezce Heinricha Harrera. Za poznáním života geograficky izolovaných etnik tentokrát míří do málo probádané a těžce přístupné divoké oblasti indonéské části ostrova Borneo. Navzdory pokračující devastaci přírody vlivem těžby dřeva a nerostných surovin, se zde stále nachází dostatek krásné a divoké přírody, kde domorodci udržují staré zvyky a tradice.
„Hampatong“
je pojmenování kultovního kůlu mrtvých, který hraje důležitou roli v animistickém náboženství původních obyvatel vnitrozemí Bornea (obávaných Dajáků - lovců lebek). Najít místa, kde lze hampatongy spatřit nebylo jednoduché ani pro Harrera před více než třiceti léty (expedice na Borneo v létech 1968, 1971 a 1972) . Motivem naší expedice je objevit a zdokumentovat hampatogy v současné době, kdy většina Dajáků pod vlivem misionářů přijala křesťanství. Stejně jako na předchozích cestách plánujeme uskutečnit cestu, která by při obvyklém přístupu pro svou vysokou náročnost a obtížnost vyžadovala početnou expedici včetně doprovodu nosičů a profesionálních průvodců. Čtyřčlenná expedice se svou skromností vybavení bude snažit o neformální navázání kontaktů, pochopení a přiblížení se životu domorodců. Směřuje do oblasti Schwanerova pohoří, kde zaznamenal Harrer výskyt těchto kůlu poblíž vesnice Akam. Krom cílů
„outdoorově - cestovatelských“ tradičně sleduje i cíle odborně badatelské se záměrem srovnání vlivu civilizace na přírodu a její obyvatele v období od Harrerových expedic po současnost.
Akce je součástí dlouhodobého programu „Harrrerův svět pohledem českých cestovatelů“. Předcházející úspěšné cesty vzbudily zájem médií zaměřených na širokou veřejnost i uznání odborné veřejnosti (za prezentaci expedice HUKA-HUKA 2003 jsme obdrželi cenu Cenu cestovatelů Zikmunda a Hanzelky - předal Ing. Miroslav Zikmund) a v neposlední řadě i zájem samotného prof. Heinricha Harrera (který je o přípravách a průběhu expedic průběžně informován).
Základní sestava dosavadních výprav za setkáním s dobou kamennou „Harrerova světa“ (dvojice Žákovská a Daněk) je posílena o profesionálního filmaře a etnoložku specializovanou na danou oblast. Mezi přednosti expedičního týmu patří sehranost, odolnost a schopnost řešení možných krizových situací, vysoká fyzická kondice, zkušenosti s pobytem v přírodě. Nejcennější devizou jsou zkušenosti z předcházejících expedic a samotná sestava „miniexpedice“ vytvářející dobrý předpoklad k navazování komunikace s domorodci a současně minimalizující negativní zásahy do světa zdejších lidí.
Alena Žákovská, nar. 1962, pedagog Přírodovědecké fakulty MU Brno. Po ukončení studií využívá změny politické situace a začíná cestovat. Po státech Evropy následuje Asie, Jižní Amerika, Afrika. V roce 1999 se poprvé účastní expedice na Novou Guineu, kde se dostává až do teritoria kmenů stromových lidí Korrowai a Kombai. Další expedice do této divoké přírody indonéské části ostrova Nová Guinea (2001, 2002) a pobyt u kmene amazonských indiánů Jawalapiti (2003) patří k jejím dosavadním vrcholným cestovatelským zážitkům. Na cestách ji lákají vrcholy hor. Na svém kontě má Mount Blanc 4.807 m, Elbrus 5.642 m, Cotopaxi 5.900 m, Damavand 5.671 m, pokusila se i o Chan Tengri 6.990 m. Domluví se anglicky, německy a rusky, ovládá základy portugalštiny, intenzivně se věnuje studiu španělštiny. V roce 2003 se stala přeborníci ČR ve vytrvalostně - silovém pětiboji (běh, kolo, leh-sed, shyb, bench press).
Blanka M. Remešová, nar. 1972, absolventka FF Univerzity Karlovy - obor etnologie se specializací na země a kulturu jihovýchodní Asie. Podnikla několik terénních výzkumů v Indonésii. Kromě působeni na FF UK, pracovala i na UNESA, Surabaya, Indonesie. Je spoluautorkou několika dokumentárních snímků pro Českou televizi a pořadů pro ČRo. Pravidelně přispívá do odborných i populárně naučných periodik. Věnuje se i materiální kultuře zemí JV Asie a je spoluautorkou několika výstav pořádaných Náprstkovým muzeem v Praze. Ovládá jazyk Bahasa Indonesia. V roce 2002 se účastnila mistrovství světa v bojovém umění Pencak Silat a obsadila 5. místo (Penang, Malajsie, účast zástupců 22 zemí).
Milan Daněk, nar. 1962, předseda sdružení Horizont, organizátor cestovatelských festivalů, člen syndikátu novinářů. Zkušenosti z trampingu dříve předával při vedení tábornických oddílů a na daleké cesty tak nezbýval čas. Tou pravou divočinou pro něho byly Rumunské hory. Ze vzdálenějších oblastí později navštívil Kavkaz a výškový rekord si vytvořil na íránském Damavandu 5.671 m. Roku 2000 se stává zakládájícím členem sdružení Horizont, které svůj zájem cíleně zaměřuje na geograficky izolovaná etnika. Plnění velkých „klukovských snů“ započal expedicí na Novou Guineu v roce 2001 a i další cesty směřují do opravdové divočiny: Expedice ASMAT 2002 (přechod ostrova Nová Guinea), expedice HUKA-HUKA 2003 (brazilská Amazonie).
Radek Popelka, nar. 1978, publicista, kameraman. Absolvoval obor jednooborová čeština s žurnalistickým zaměřením FF Ostravské univerzity. Pracuje 3 roky v profesionálním filmovém studiu Audiovisual. Režíroval filmy dokumentující průběh expedice Asmat 2002. Je autorem scénáře a kameramanem oceněného filmu „Blansko - brána Moravského krasu“ (Regiontour, Karlovy Vary) a dalších.
Borneo je svou rozlohou 746 000 km2 třetím největším ostrovem světa. Kalimantan (indonéská část Bornea) zabírá dvě třetiny plochy. V severní části leží dva malajské státy Sarawak a Sabah, spolu s malým nezávislým sultanátem Brunei. Na území Kalimantanu žije přibližně 9 miliónů obyvatel (pouhých 5 % obyvatel Indonésie). Počet původních obyvatel vnitrozemí Dajáků se odhaduje na 2 milióny. Život na ostrově se soustřeďuje okolo řek, které jsou dopravními tepnami a na mnohých místech jedinou spojnicí s okolním světem. Po řekách se dodnes vozí do vnitrozemí zboží a dolů se splavuje dřevo, které je hlavním bohatstvím Kalimantanu (spolu se zemním plynem a naftou - těžba na pobřeží). V nánosech řek jsou uloženy diamanty a zlato. Kalimantan se v představách většiny lidí pojí s hlubokými pralesy a divokými dajáckými kmeny. I když většinu obyvatel Kalimantanu tvoří malajsko - indonéské obyvatelstvo (převážně muslimové, kteří žijí na pobřeží) nebo obyvatelé čínského původu (kteří již po staletí drží ve svých rukou většinu obchodů) zůstávají symbolem ostrova Dajákové - lidé z vnitrozemí od horních toků řek. Dajákové je souhrnné označení, které dali Evropané všem obyvatelům vnitrozemí Bornea (Dajákové toto označení nikdy nepoužívali). Jednotlivé kmeny zde žijí odděleně na horních tocích řek v hlubokých pralesích. Dělí se na velké skupiny, které sdružují vždy několik kmenů. Liší se od sebe svými jazyky, zvyky i uspořádáním společnosti. Naopak je spojuje náboženství, způsob obživy a bydlení, některé zvyky. Ještě na počátku 20. století patřili k obávaným lovcům lebek (Harrer ve své knize vzpomíná návštěvu domu, kde visely staré lidské lebky) a u cizinců vzbuzovali bázeň. Své tělo pokrývali tetováním (dnes možno spatřit jen na starších lidech) a nápadným znakem několika kmenů byly prodloužené ušní lalůčky, vytahané často až na ramena vahou těžkých náušnic. Tradiční vesnici dajáckých zemědělců tvoří jeden velký dům (dlouhý dům, tzv. Lamin, postaven na kůlech z velmi odolného dřeva) v němž žije několik desítek rodin.