DIVOČINOU IRIANU
Ve stopách Heinricha Harrera
Jak napovídá expediční motto, jednou z velkých inspirací pro uskutečnění
akce se stal deník průkopnické expedice roku 1962 (publikované r.1967
nakladatelstvím Olympia "Přicházím z doby kamenné"). Harrer v
tehdy zcela neprobádaných velehorách uskutečnil 30 prvovýstupů (včetně
nejvyšší hory Carstenszovy pyramidy - Džaja 5030 m) a jako první běloch
prošel mimořádně náročnou cestu tropickým pralesem z horské Wameny k jižnímu
pobřeží ostrova.
Jak se změnil život na ostrově za 39 let, které uběhly od dob Harrerových? Je pravdou, ze vnitrozemí je dosud místem, kde se čas zastavil? Bude obtížnost ve srovnání s průkopnickou Harrerovou expedicí výrazně jiná? Najít odpověď na tyto otázky se rozhodla dvojice dobrodruhů. Alena Žákovská vyráží na Novou Guineu podruhé. Při své účasti na první expedici dosáhla až uzemí tzv. stromových lidí kmenů Korroway a Kombay. Je to její dosud nejsilnější cestovatelský zážitek. Milan Daněk zná divokou přírodu rumunských hor, přičichnul vysokým horám Kavkazu a tato cesta je pro něj naplněním velkého snu.
Zatímco Harrer strávil na Nové Guinei 6 měsíců, je doba trvaní naší expedice ohraničena délkou 6-ti tydnů. Z
hlediska cílů navštívené oblasti je za východisko vybráno město Wamena v Baliemském údolí. Je vlastně jediné místo v centrální oblasti vnitrozemí otevřené návštěvám turistů. Doprava je možná pouze letecky z hlavního ostrovního města Jayapury při výběru ze dvou vnitrostátních linek. Naprostá většina z nemnoha turistů, kteří se výlet na Irian rozhodnou podniknout, se omezí jen na údolí řeky Baliem. K výpravám do vzdálenějších míst nutno zařídit speciální povolení. Za předpokladu získaní potřebného permitu je pevně stanoveným cílem první části expedice trek na jeden z nejvyšších vrcholů pohoří Jayawijaya horu Trikoru 4.750 m. Cíl druhého treku není předem přesně stanoven. Na základě namístě získaných poznatků bude vycházet z aktuálních možností i vzhledem k možným potížím pramenících ze stále narůstající politické nestability na území části ostrova podléhajícího indonéské správě.
Očekávat, že obtížnost expedice ve srovnání s průkopnickou Harrerovou bude výrazně jiná, asi nelze. Odlišná bude jistě v oblasti materiálního zabezpečení. Zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že Harrer (v té době již světoznámý horolezec a cestovatel - proslavil se zejména autobiografickou knihou Sedm let v Tibetu) využíval pomoci tehdejší holandské vlády. Přicházel do neprobádaných končin v doprovodu desítek nosičů (s využitím radiového spojení i podpory shozu materiálu a potravin z letadla) a byl domorodým obyvatelstvem vnímán jako poselstvo bohů. Výhodou naší expedice je, že skromnost vybavení, technického zabezpečení i samotná sestava (pešky putující muž a žena) usnadní navázání neformálních kontaktů a přiblížení se životu domorodců.