Dobrý den, Roberte, jak to dopadlo s vlajkou Blanenského deníku, kterou jste slíbil zapíchnout na vrcholku Kilimandžára? Děkuji a přeji brzké uzdravení.

Leona, 11.12.2009 11:28

Vlajka byla v zadní brašně na té straně, na které do mě narazil náklaďák. Takže brašna je roztržená a vlajka zlomená. Mám ji doma a třeba ji použiju někdy příště.

Dobrý den, jaké nejexotičtější jídlo jste jedl, které vám chutnalo?

Adam Bednář, 11.12.2009 10:54

V Egyptě i v Súdánu je nejčastější jídlo fazole s chlebem. Někdy i čtyřikrát denně. Exotická jídla jsem tam moc nejedl. V Africe jsou to chudší země a jídla jsou také laciná a jednoduchá. V Turecku to také není žádná exotika. Nejvíce mně chutnaly takové opečené kuličky s cukrem, které jsem jedl v Súdánu i v Egyptě. A nejvíc mně chyběla čokoláda. Ta v Africe vůbec nebyla, takže jsem jedl chalvu. Zažívací problémy jsem měl v Bulharsku, kde jsem se na benzínce napil recyklované vody. V Africe jsem pil vodu z keramických zásobníků u cesty a žádné problémy jsem neměl. Ani jsem nepoužíval dezinfekční tablety.

Dobrý den, zopakujete svůj pokus dobýt Kilimandžáro? Držím vám palce a přeji hodně štěstí!

Michal Reich, 11.12.2009 10:43

Jak jsem říkal, nechávám to zatím otevřené. Žádný konkrétní plán teď nemám.

Dobrý den, mám otázku. Byl jste celou dobu v kontaktu s rodinou? Nechyběl vám nikdo? nedokáži si představit, že bych odjel na tak dlouhou dobu. Jak jste to cítil vy? D9ky za odpověď

ztz, 11.12.2009 10:40

Akorát jsem psal maily Danymu (Milan Daněk -pozn.). Když jsem na cestě, tak se mi nestýská, protože je pořád co dělat.

7 tis km za pár dní,to nenajede někdo za celý život ! Kolik km ujedete na kole v průměru za rok ?

Vláďa bk, 11.12.2009 10:33

Já na kole v současnosti moc nejezdím. Pouze do práce a z práce, což je deset kilometrů. Dřív jsem jezdil i dvacet tisíc za rok. Jezdil jsme čtyřiadvacetihodinové závody i závod Celou Českou republikou, což bylo 1111 kilometrů na jeden zátah. To jsem i vyhrál. Dnes dělám všechno a nic pořádně, ale o to víc mě to baví. Hlavní je teď běhání a jeskyně.

Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, zda vás mrzí, že jste svou cestu nedokončil. Je mi to líto, jste odvážný.

čtenář, 11.12.2009 10:22

Ani mě to nemrzí. naučil jsem se věci brát tak jak jsou.

AHoj Roberte, moc ti fandíme. Škoda že to nevyšlo. Kde jsi přespával na své daleké cestě. Platil sis noclehy nebo si spával normálně u lidí. Díky za odpověď

Jiřina V., 11.12.2009 10:21

Za těch šest týdnů jsem spal u lidí i venku pod širákem. Čtyřikrát jsem byl nucen přespat v hotelu. U lidí, kde jsem přespával, jsem nic neplatil, byli rádi, že mě pozvali. V Súdánu jsem spal třeba i v resaturaci. Šel jsem n avečeři už mě nepustili.

Ahoj, chtěl bych se zeptat co je na takto dlouhé cestě (Kilimandžáro) na kole nejobtížnější.

Miloslav Novotny, 11.12.2009 10:18

Sehnat víza. Nic jinýého není zásadní problém, vše je pouze otázka psychiky. Když člověk něco chce, limity neexistují.

Sám sebe prý za dobrodruha nepovažujete. Kdo je váš vzor?Ten správnej chlap co se ničeho nebojí a razí do světa?

Bruno, 10.12.2009 20:56

Největší vzor pro mě vždycky byl Vinnetou. Nemám pocit, že existuje dobrodružství. Když se akce chystá, shánění víz a příprava není dobrodružství určitě a samotná cesta je denodenní drill. Dobrodružství se dobrodružstvím stává teprve doma, až se o tom vypráví.

Uděláte o své cestě, byť nedokončené, nějakou přednášku s fotkami. Nebo nechystáte to dobrodružství hodit na papír a napsat knížku?

Jolis, 10.12.2009 20:55

Nějaká přednáška určitě bude. O knížce nepřemýšlím, nemám pocit, že by to někdo četl.

Na kolik taková cesta na kole na Kilimandžáro přijde?

Jara, 10.12.2009 20:52

Zhruba čtyřicet tisíc. Drahá baly víza a letenka. Jídlo je daleko levnější než u nás.

Hey uwaga mann´s! Před odjezdem jsi říkal, že o sebe strach nemáš, ale rodina, že se bojí. Hlavně maminka. Jak tě po návratu přivítala? Nedostal jsi vynadáno, že nemáš rozum a málem ses nechal zabít?

Schi, 10.12.2009 20:50

To, že nemám rozum, mi říká skoro pořád, takže už mě to nepřekvapuje. Vynadáno jsem moc nedostal. spíš byla ráda, že žiju.

Ahoj Robe. Máš v plánu svoji cestu na Killi dokončit. Četl jsem, že ti kolo hlídá v Súdánu nějakej Mahmúd, jak dlouho budeš chtít.

Fík, 10.12.2009 20:48

Nevím, nechávám to otevřené. Mahmud se po srážce o mě staral a pak mně sehnal autobus do Chartúmu a slíbil mně, že mi kolo pohlídá,jak dlouho bude potřeba. Třeba i několik let. Mám na něj číslo, kdykoli mu můžu zavolat nebo napsat.

Jak reagovali lidé v cizině na tvou cestu. Divili se, že jedeš takovou dálku?

Lenka, 10.12.2009 20:47

Když jsem jel do Izraele, tak sjem tvrdil, že jedu jenom do Egypta a vracím se přes Itálii zpátky, protože jsem neměl súdánské vízum. To mně mělo přijít až do Egypta. To, že jedu na Kilimandžáro, jsem taky moc neříkal, spíš jsem lidem říkal, že jedu do sousední země. Lidé si větší vzdálenost nedokážou představit. Ale i tak na mě nevěřícně koukali.

Když jste byl v Africe a komunikoval s domorodci, věděli něco o České republice? Znali třeba české pivo nebo třeba Pavla Nedvěda?

Pedro, 10.12.2009 20:42

Znali. Je to s podivem, ale někteří byli schopni vyjmenovat i celý český národní tým. Pivo moc neznají, muslimové mají docela prohibici. I když v Egyptě nějaké pivo je.

Jak jste se na své cestě domlouval? Anglicky nebo umíte i arabsky? Potkal jste daleko od domova nějaké krajany?

Petra Nováková, 10.12.2009 20:41

Domlouval jsem se anglicky, arabsky neumím. Anglicky se dá domluvit vpodstatě všude kromě Egypta. Tam přišlo na řadu "mezinárodní esperanto," jednoduchá hesla. Čechy jsem potkal pouze v Egyptě v Asuánu na trajektu do Súdánu. Jeli jsme spolu celý den, takže jsme pokecali.

Dobrý den pane Šamonile. Sledoval jsem s napětím vaši pouť na kole. Škoda, že osud tomu chtěl, že jste ji nedokončil. Máte v hlavě nějaký plán na další dobrodružství?

František S., 10.12.2009 20:39

Plánů je spousta, je to ale otázka času a peněz. Na cestě ke Kilimandžáru jsi projel spoustu zemí. Slovensko, Maďarsko, Turecko, Egypt a další. Určitě jsi potkal spoustu žen. Které se ti líbily nejvíc.

Měl jsi po cestě v některém okamžiku strach. Bál ses o život?

Miro, 10.12.2009 20:36

Neměl jsem strach. Až do nehody jsem se o život nebál.

Dobrý den, co jste udělal jako první, když jste přijel domů? Vlezl do vany? Nebo si dal třeba svíčkovou? Děkuji, mejte se krásně.

Kristýnka, 10.12.2009 18:15

Dal jsem si normální chleba. Do vany jsem vlézt nemohl, protože mám odřená celá záda, takže jenom sprcha.

Zdravím Roberte, získal jste po cestě nějaké přátele? Třeba někoho, s kým si teď píšete maily nebo SMS? Děkuji a brzy se uzdravte.

Tomáš N. , 10.12.2009 18:15

Ano. V Turecku, v Egyptě i v Súdánu. V Turecku u hranic se Sýrií jsem se setkal se třemi muži v čajovně, teď si píšeme na Facebooku. V Egyptě jsem se potkal s Chodarim,který mně nabídl ubytování u sebe doma, v Súdánu je to strážník Mahmud. Ten se o mě staral, nosil mně do nemocnice jídlo. Na něj mám jenom telefon.

Dobrý den, Roberte, plánujete, že byste se na Kilimandžáro na kole vydal znovu? Nebo už máte nějaký jiný podobný cíl. Děkuji za odpověď.

Kateřina Šťastná, 10.12.2009 18:14

Zatím o tom nepřemýšlím. Na příští rok mám v plánu více se věnovat jeskyním.

Dobrý den pane Šamonil. Co Vám jako první blesklo hlavou, když jste se probral po pádu a uvědomil jste si, že Váš sen Vám nevyšel? Ukápla Vám třeba i nějaká slza? Děkuji a držím Vám palce při dalších dobrodružných podnicích.

Toník, 10.12.2009 18:12

Slza neukápla. Spíš jsem měl myšlenky na to, jestli to přežiju. Že jsem nedojel na Kilimandžáro, mi až tak nevadilo. Spíš mě mrzí, že jsem nenavštívil Etiopii a Keňu. Kilimandžáro je jenom cíl, spíš mně jde o setkání s lidmi.

Zdravím, Roberte, měl jste po cestě nějakou krizi? Kde to bylo nejnáročnější? Děkuji a ať se brzy uzdravíte.

Karel Novotný, 10.12.2009 18:11

Fyzickou ani psychickou krizi jsem neměl, cesta mě bavila. Nejnáročnější byl Izrael. Silný protivítr, silný déšť, zima a velká převýšení. Od Mrtvého moře, které je minus čtyři sta metrů do Jeruzaléma, který je skoro tisíc metrů nad mořem. Tam jsem asi hodinu rozmrzal na benzínce. V Rumunsku jsem musel využít i motel, protože byla taková zima a tak silný déšť, že už nešlo být ani chvíli venku.

Dobrý den, tu neuvěřitelnou dávku kilometrů, kolem dvou set, jste opravdu šlapal každý den? A čím jste se hecoval, když se Vám nechtělo? Nechyběl Vám po cestě nějaký společník?

Žanetka, 10.12.2009 18:10

Každý den, někdy i víc. Například v Súdánu se jelo po rovině,s větrem v zádech, takže se dalo jet za světla i dvě stě padesát kilometrů za den. Ze začátku jsem jezdil i za tmy a přes Sinaj jsem jel i do půlnoci. Nehecoval jsem se, ráno jsem se vzbudil a do večera bych se jenom nudil. Společník mi nechyběl, na kole jede každý za sebe a když zastavím, tak se stejně pokaždé setkávám se spoustou lidí. Nemám s tím problém cestovat sám ani ve skupině.

Zdravím Vás, moc Vás obdivuji. Když jste tak pořád šlapal do pedálů, na co jste nejčastěji myslel? Děkuji a držím palce, ať jste brzy úplně fit.

Ela, 10.12.2009 15:52

Spíš jsem si zpíval a taky jsem pořád nešlapal. Vysedával jsem v restauracích, v kafetétiích a v čajovnách. Také jsem se bavil s lidmi.

Dobrý den, Roberte, kolik jste za tu cestu zhubl? Doporučujete podobné výlety jako návod pro ty, kteří chtějí zhubnout? :) Děkuji, moc jsem Vám fandila.

Věra H., 10.12.2009 15:51

Nemám pocit, že bych zhubnul. Člověk se musí hýbat pořád.

Ahoj Roberte, kde byly na cestě nejhezčí ženský?

Karel, 10.12.2009 11:57

V Turecku, tam nepršelo a nemusely chodit zahalené.

Dobrý den, kdo vám pomohl při nehodě v Súdánu? A na co jste myslel bezprostředně po srážce (takhle sám a v cizí zemi)?

Michal M., 10.12.2009 9:10

Jestli to přežiju. To, že jsem daleko, jsem si nějak nepřipouštěl, bylo mi to jedno.

Zdravím, vyjížďka na Kilimandžáro, máte docela náročné cíle. Smekám. Zajímalo by mě, na co byste si netroufl?

K., 10.12.2009 9:08

Troufnout se dá na všechno, je to jenom otázka psychiky.

Ahoj Roberte, jak se cítíš? je ti už lépe? Moc jsem ti držel pěsti aby jsi to dokázal. I když to dopadlo takhle, jsi fakt borec.

Bedřich, 9.12.2009 19:44

Už je to lepší, i když žebra pořád bolí. Mám zlomené ne dvě ale tři, z toho jedno dvakrát.