Většina lidí ho zná v tmavém oblečení schovaného za kamerou. Posledního listopadu však netradičně vyrazil na Dělňák ve světlém obleku a v kravatě. Konal se zde slavnostní večer udílení cen za kulturu a Honza najednou stál na opačném konci zorného úhlu objektivů kamer a fotoaparátů než obvykle. Jako Ceny města Blanska za kulturu se rozdávaly sošky „Dívky s hydrií“ zhotovené dle předlohy originálu z 2.poloviny XIX.století a jedna ze tří právem skončila v rukou blanenského režiséra a kameramana.

Ocenění přišlo v návaznosti na celovečerní umělecký dokument „Příběh vody a ohně“, který byl natočen u příležitosti 100. výročí povýšení Blanska na město. Tento, dnes pro studio Audiovisual již kultovní film, je však jen zatímním vrcholem čtvrt století trvající amatérské a profesionální tvorby započaté roku 1980 animovaným filmem „Možná tak“.

Honza téměř od vzniku festivalu Rajbas * OUTDOOR * Kotlík úzce spolupracuje na jeho přípravách a předsedá porotě filmové soutěže Okem dobrodruha. Filmy z expedic našeho sdružení by bez jeho spoluúčasti na zpracování určitě nesbíraly ceny mezinárodních festivalů. Méně známé o něm je, že kamera v „kultuře“ pro něj vždy neznamenala to hlavní.

Od dětství se věnoval fotografování a nakonec stejně zvítězila kytara. Začal hrát s kapelou NONUS. O víkendech se staly jeho světem prkna na pódiích kulturáků a výletišť v širokém okolí. Když hraní po tancovačkách (1965-75) již nebylo časově únosné, hledal jiné tvůrčí vyžití. Tehdy přišla na řadu 8mm kamera a v osmdesátých létech posbíral spoustu ocenění za amatérské dokumentární, hrané i animované filmy. Kamera ho přivedla také do jeskyní. Tam se mu zalíbilo natolik, že se stal členem speleologické skupiny Plánivy. Letos převedl svůj archiv jeskyňářských filmů do digitální podoby a jeho dokumentární tvorbu mohli po létech shlédnout pamětníci těchto natáčení v extrémních podmínkách i ostatní diváci festivalové přehlídky speleologických filmů v blanenském kině.
Po revoluci založil projektovou firmu elektro, které se podařilo získat dobré postavení v regionu a tím i prostředky k zakoupení moderní digitální techniky. Zařídil studio a rokem 1997 začíná tvůrčí práce v oblasti televizní tvorby. Od roku 1999 zabezpečuje výrobu blanenského měsíčníku – Videožurnál, který je vysílán v blanenské kabelové televizi. Přestože ve studiu nebo při natáčení tráví téměř všechen čas, ponechává si prostor i pro tvůrčí činnost.
Ke kameře i k režírování přivedl také svého syna Radka a ze společné práce vznikají zajímavé dílka od cestopisných dokumentů až po videoklipy hudebních skupin. Jejich největším společným počinem je celovečerní dokument „Příběh vody a ohně“ a věříme, že se dalších filmů obdobné kvality ještě dočkáme. V kuloárech se proslýchá o plánech hraného filmu na motivy osudů Karolíny z Lisingenu, blanenské šlechtičny, která se mohla stát anglickou královnou.