|
REMBARANKA II. ...ve stopách československé vědecké expedice Moravského muzea do Austrálie |
|
| Josef Brinke, A znali jen kámen, 1971 |
přehled základních údajů o expedici Sdružení Horizont
| | 1.- 28. srpen 2017 |
| Austrálie, Severní teritorium, Arnhemská země |
Po příletu do Darwinu a zahřívací cestě po Stuartově silnici do oblasti rudého středu Austrálie (turisticky dostupná oblast kolem Uluru), bude stěžejní destinací expedičního působení poloostrov Arnhemská země v
severovýchodní části Severního teritoria. Její rozloha je 90000 km², včetně území Národního parku Kakadu. V Arnhemské zemi žijí domorodí obyvatelé stále ještě alespoň částečně podle starých tradic svých kmenů.
Převážná část tohoto území patří do jejich správy a vstup do této oblasti je možný jen na zvláštní povolení úřadů v Darwinu.
Cílem je připomenout významnou vědeckou expedici Moravského zemského muzea uskutečněnou roku 1969 a doplnit toto průkopnické bádání o aktuální poznatky ze současnosti. Hlavním výchozím materiálem pro přípravy expedice se stala kniha geografa Josefa Brinkeho popisující průběh tehdejší cesty a výzkumné práce. Jednalo se tehdy o první ucelený terénní výzkum kmene Rembaranka. Cílem naší připravované výpravy je doplnit bádání čs. vědců o aktuální poznatky o životě či osudu příslušníků tohoto kmene. Záměrem je zaznamenat (filmová a fotografická dokumentace) a popsat změny v odstupu bezmála jednoho půlstoletí. Akce se uskuteční v roce 200. výročí založení Moravského zemského muzea a chtěla by současně připomenout také dílo dvou významných osobností: profesora Jana Jelínka, účastníka expedice do Austrálie, ředitele MZM (v létech 1958-71) a zakladatele Pavilonu Anthropos a Jiřího (George) Chaloupky, Čechoaustralana, světově uznávaného odborníka na skalní malby Austrálců.
Rodinná sestava této „miniexpedice“ vytváří dobrá východiska pro úspěšnou komunikaci s původními obyvateli a současně minimalizuje negativní zásahy do jejich světa. Předností týmu je sehranost, odolnost a schopnost řešení možných krizových situací, dobrá fyzická kondice, praxe v pobytu v divoké přírodě a další zkušenosti získané během předcházejících expedic.
 | Moravské zemské muzeum, Brno |
Panasonic HDC-SD900, Canon 600D, Nikon COOLPIX P7100
|
• Josef Brinke: ...A ZNALI JEN KÁMEN, Cesta geografa s československou expedicí Moravského musea do Austrálie, Nakladatelství a vydavatelství Novinář, Praha 1971 |
Už v roce 1967 se prvně objevil nápad uspořádat expedici do vnitrozemí ostrova Nová Guinea a Austrálie měla být pouze výchozím místem plánovaného výzkumu. Z důvodů politické nestability území ostrova však nakonec plány zůstaly u provedení komplexního výzkumu některého z dosud málo popsaných kmenů původních Austrálců. Tímto se roku 1969 stal kmen Rembaranka obývající střední část poloostrova Arnhemské země. Program vědeckých výzkumů zahrnoval studia antropologická, etnografická i geografická a jejich cílem bylo podat co nejúplnější obraz života Rembaranků, jak v jeho současnosti, tak i v minulosti.
Velká pozornost byla věnována fotografické a filmové dokumentaci a shromažďování sbírkových předmětů. Zřejmě nejvýraznějším výzkumným úspěchem bylo setkání členů expedice se skupinou domorodců v čele se stařešinou Mandargem. Tato skupina již sice nastálo žila ve státem dotované vesnici Maningridě, ale odtud vždy na čas odcházela žít do buše po způsobu jako kdysi žili jejich předkové. Setkání trvalo dva týdny a výsledkem bylo získání cenných sbírkových předmětů a zaznamenání domorodého způsobu výroby předmětů každodenního užití i poznání jejich chování a uvažování.
Členové expedice se vrátili domů v listopadu 1969 a koncem zimy dorazila zpět i jejich expediční vétřieska a všechny nasbírané předměty, které se staly majetkem Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně.
Austrálci (též Aboridžinci, anglicky Aboriginals, tj. domorodci) jsou původní obyvatelstvo nejmenšího kontinentu. Soudí se, že do Austrálie přišli z Asie v době, kdy Malajsie a Nová Guinea tvořily pevninský most, a proto bylo možné přejít z Asie do Austrálie téměř suchou cestou. Podle archeologických a genetických výzkumů obývali lidé tuto zemi již před přibližně 60 000 lety a jednalo se výlučně o lidi moderního typu. Jejich způsob života, se kterým souviselo vypalování porostů, mohl vést k vyhubení australské megafauny. Nejstarší skalní malby a rytiny jsou desítky tisíc let staré a na žádném jiném místě světa jich nenalezneme takové množství.
V roce 1770 v Austrálii žil odhadem až 1 milion domorodců, ačkoliv kapitán James Cook prohlásil nově objevenou zemi za liduprázdnou. Jednalo se o stovky různých klanových skupin a kmenů s různými jazyky i sociální organizací, nejde hovořit o jedné kultuře. V letech 1788 – 1920 zahynulo v přímém důsledku evropské kolonizace na 250 000 původních obyvatel. Domorodci nebyli považováni za lidi a osadníci je zabíjeli s tím, že je ohrožují. V roce 1930 v Austrálii zůstalo odhadem již jen 70000 domorodců. Až do šedesátých let dvacátého století nebyli Austrálci oficiálně přítomni v australských učebnicích dějepisu. Nahlíželo se na ně jako na primitivní a zaostalé, nepříslušející mezi civilizované občany. Teprve referendum v roce 1967 zahrnulo Austrálce do národnostního sčítání.
Dnešní Austrálci mají již daleko k romantické představě divokého domorodce s bumerangem v buši. Tvoří 2,4 % australské populace, je jich tedy méně než 500 tisíc. Převážná část žije v oblastech velkoměst, jen 27 % bydlí v odlehlých oblastech. Mezi ostatními menšinami v Austrálii jsou na tom zdravotně, vzdělanostně a socioekonomicky zdaleka nejhůře. Ve městech i v odlehlejších komunitách mají problémy s kriminalitou, alkoholismem, drogovou závislostí a s projevy agrese vůči „bílým“ i vůči členům vlastních komunit.
Austrálie je dnes v procesu tzv. „usmiřování a utváření novodobých vztahů mezi Australany a původními obyvateli“. Právo Austrálců na svou kulturu a přirozený životní prostor však nadále představuje třecí plochu kulturních a politických zájmů. Vztahuje se zejména do pozemkových práv. Současné zákony požadují, aby Austrálci prokázali vlastnictví půdy tím, že v dané oblasti po dobu nejméně dvou generací nazpět praktikovali vlastní kulturu a tradiční zvyky s ní spojené. V případě kmenových skupin, které byly násilně vykořeněny z vlastního území, je takové prokázaní prakticky nemožné. Tato skutečnost přispívá k vytváření „novodobých tradic“ spočívající v osvojování si prvků tradiční kultury s jakousi obecnou ideologií proklamováním spirituálního spojení se zemí a přírodou, duchy předků a přírodní medicínou. Je nesnadné pak rozlišit nakolik je taková kultura opravdu tradiční a nakolik je dílem politických zájmů a přání.
Otázkou je, v jakém rozsahu se uvedená problematika bude týkat míst, do kterých směřujeme. Na území Arnhemské země byla totiž již v roce 1931 založena Arnhem Land Aboriginal Reserve, kam měli přístup pouze domorodci (bez ohledu na jejich kmenovou příslušnost) a statní úředníci s posláním pečovat o domorodce.
Své původní kmenové území Rembarankové mají ve střední časti rezervace Arnhemské země na středním toku řeky Wilton (domorodci nazývané Bulman). Za druhé světové války se začali stěhovat směrem na západ ke Stuartově silnici. V době bádání expedice Moravského muzea byli rozptýleni asi ve 14 vládních osadách, soukromých i vládních dobytkářských stanicích stanicích a církevních misiích. Tehdy Australský ústav pro výzkum domorodců v Cambeře uváděl, že jejich počet nepřesahuje 150 osob (čs. expedice zaznamenala počet o třetinu vyšší).
V době expedice působil antropolog Jan Jelínek jako ředitel Moravského Muzea v Brně. Ke jménu tohoto univerzitního profesora se váže řada významných zásluh, k nejvýznamnějším patří založení Anthroposu a katedry muzeologie.
Ještě před dokončením studií nastoupil roku 1948 do Moravského zemského muzea v Brně na tehdejší národopisné oddělení. Už od počátku 50. let 20. století se snažil realizovat myšlenku prof. K. Absolona o zřízení ústavu Anthropos, vědeckého pracoviště zabývajícího se vývojem člověka. Výstavba Pavilonu Anthropos v Pisárkách byla zahájena v roce 1958. V těchto moderních výstavních prostorech se představila první výstava v roce 1961 a na jaře 1965 zde byla otevřena expozice "O původu a vývoji člověka a počátcích jeho kultury". Roku 1958 se stal ředitelem Moravského zemského muzea a v této funkci setrval do roku 1971. Po odchodu z funkce ředitele řídil až do roku 1986 ústav Anthropos, podílel se na vydávání časopisu Antropologie a účastnil se několika dalších expedic.
Velmi významné bylo jeho osmileté působení ve funkci prezidenta ICOM (Mezinárodní rady muzeí) v letech 1971-1977 a prezidenta Evropské antropologické společnosti v letech 1981-1984. Po roce 1989 se stal profesorem antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Během svého života publikoval přes 250 titulů.
Byl jedním z československých exulantů, působících v Austrálii, kteří v roce 1969 poskytli neocenitelnou pomoc účastníkům expedice Moravského muzea. Tehdy byl Chaloupka průkopníkem v oblasti studia a dokumentace skalních maleb původního austrálského obyvatelstva. Během svého života prozkoumal a zdokumentoval asi 3 500 lokalit na území Arnhemské země a v Národním parku Kakadu. V oblasti Arnhemské země, která se rozkládá na ploše 97 000 km², provedl podrobný soupis 25 000 skalních kreseb. Poznatky z této činnosti a ze setkání s původními obyvateli Austrálie promítl ve svém nejvýznamnějším díle Journey in Time. Pro své znalosti a odbornou publikační činnost byl jmenován prvním prezidentem Australské asociace pro výzkum skalního umění (Australian Rock Art Research Association) a jako externí přednášející působil též na odboru prehistorie Pacifických studii při Australské národní univerzitě v Canbeře. Na podporu dalšího studia a zachování skalních kreseb v oblasti Arnhemské země založil v roce 2008 v Darwinu nadaci George Chaloupka Fellowship.
Jiří Chaloupka našel podporu ve svých aktivitách u svého přítele, dalšího československého exulanta Erika Brandla, který působil ve funkci vedoucího sociálního úřadu v Darwinu. Brandl služebně cestoval po celém Severním teritoriu a přitom se zajímal o domorodé umění. Své poznatky zveřejnil v četných publikacích, mezi nejznámější z nich patří dílo Australian Aboriginal Painting in Western and Central Arnhem Land (1973). V roce 1969 působil v československé expedici jako vládní pozorovatel. V knize, popisující průběh expedice, vzpomíná J. Brinke i další české exulanty z Darwinu: Kostka, Havel, Zýka, Štěpán, Lorman.
Publikace v tištěných i elektronických mediích, prezentace zaměřené na širokou veřejnost (besedy, festivaly), předpoklad zpracování filmového dokumentu.
Zpráva č.1 - Per aspera ad astra - Přes obtíže ke hvězdám |
Blansko 28.7.2017 |
|
| |
Zpráva č.2 - Zpátky z divočiny |
Darwin 28.8.2017 |
|
| |
Webmaster: Lukáš Hubert, kontakt, statistiky |
© 2017 Horizont |