Žijí Indiáni kmenů Kalapalo, Jawalapiti a Kamayurá dosud svobodně a spokojeně v zemi rybnatých lagun, skrytě v nitru ohromné rozlohy tropického pralesa protkaného labyrinty řek?
Znějí z kultovních chýší dosud zvuky obřadní flétny "jakui", úzkostlivě skrývané před očima žen?
Staneme se svědky zápasu "huka-huka"?
Odpověď na tyto i mnoho jiných otázek přinese další cesta do Harrerova světa.
XINGÚ je cca 1980 km dlouhá řeka, poslední pravý velký přítok Amazonky před její deltou. Její horní tok, stékající z výběžků vysočiny Mato Grosso, tvoří dopravně těžce dostupnou oblast. V nitru zdejších pralesů žijí indiáni dodnes původním způsobem a jejich styk s civilizací je velmi řídký. Tato území jsou spravována pracovníky Národní indiánské nadace FUNAI. Roku 1961 zde byl na ploše 32 000 km2 pro domorodé obyvatele založen Národní park Xingú. Toto mělo pro udržení kmenů na Xingú neocenitelný význam. Zásluhy na vytvoření rezervace, která sleduje cíl (ideální záměr) udržet u domorodých obyvatel čistý a nedotčený způsob života, mají tři bratři Villas Boas - Orlandi, Claudio a Alvaro. Park spravují ze střediska Posto Leonardo a daří se jim zcela zamezit přístupu obchodníků, hledačů gumovníku, misionářů či turistů do této oblasti…
Xinguští indiáni je souhrnné označení jazykově různých, ale kulturně sblížených skupin žijících v Amazonii na horním toku řeky Xingú. Spojuje je mimo jiné jednotná výzdoba těla, víra v prvního člověka Mavutsinima, pohřební slavnosti kuarup a zápasy huka-huka.
Informace z různých pramenů vykazují značné odlišnosti. Dle našeho zřejmě největšího odborníka Mnislava Zeleného se jedná o 15 kmenů patřících do tří jazykových rodin - Karibská (např.Kalapalo, Kamayurá), Aravacká (např.Jawalapiti, Waurá) a Žéská (např. Suyá). Zajímavým zdrojem informací jsou materiály zpracované přímo bratry Villas Bolas (postupně překládáme z portugalštiny). Jedná se o údaje o následujících kmenech (včetně současného počtu příslušníků): Aweti (106 osob), Ikpeng (281), Juruna (154), Kalapalo 362), Kamayurá (316), Kayabi (1000), Kayapó (6.306), Kuikuro (394), Matipu (98), Mehinaku (149), Nahukwá (92), Suyá (273), Trumai (92), Waurás (270),Yawalapiti (196).
Profesor Harrer pobýval mezi Xinguskými indiány při své expedici v roce 1966 a zážitky poutavě popsal v knize „U jezera blaženosti“ (nakladatelství Olympia, Praha 1973). Využít poznatků popsaných v této knize a zaznamenat postup vlivu civilizace na přírodu a její obyvatele je záměrem expedice HUKA - HUKA 2003. Pouze dvoučlenná sestava expedice (zakládající členově sdružení Alena Žákovská a Milan Daněk) vychází z principu minimalizovat negativní zásahy do světa zdejších lidí.
 |
Takto vyfotografoval obyvatele na Xingú Heinrich Harrer roku 1966.Expedice HUKA -HUKA napoví, co vše se v jejich životě změnilo. |
 |
Alena Žákovská a Milan Daněk spolu s legendárním Heinrichem Harrerem. |
O přípravách i průběhu expedice HUKA-HUKA 2003 je informován i profesor Harrer. Čtrnáct dnů dnů před odletem do Brazílie se našim cestovatelům podařilo naplnit sen o setkání s tímto legendárním spisovatelem, horolezcem a cestovatelem. Schůzka proběhla v jeho rodném městečku Hüttenbergu, kde se nachází i muzeum, ve kterém jsou uloženy bohaté sbírky z jeho cest. Dnes již jednadevadesátiletý, ale stále svěží spisovatel, s neskrývanou radostí a zájmem přijal informace o proběhlé expedici ASMAT 2002. Vloni se při ní trojici českých dobrodruhů Žákovská, Daněk a Jedelský podařilo úspěšně zopakovat jeho průkopnickou cestu napříč ostrovem Nová Guinea. Stejný zájem projevil i o informace o přípravách nadcházející cesty.
Co napsala Mladá fronta DNES 16. července 2003
O průběhu expedice podrobně informuje článek v magazínu OUTDOOR 2/2004
 |
 |