V sobotu 7.1.2006 zemřel ve věku 93 let proslulý rakouský sportovec, horolezec, cestovatel, badatel a spisovatel Heinrich Harrer. Jeho nejznámější bestseller „7 let v Tibetu“ byl přeložen do více než 60-ti jazyků.

Narodil se 6.7.1912 v korutanském Hűttenbergu. Svou životní dráhu začal jako úspěšný sportovec a horolezec. V roce 1937 získal titul akademického mistra světa ve sjezdovém lyžování a ve své zemi se stal později i přeborníkem v golfu. Do dějin horolezectví se zapsal roku 1938, kdy společně s Anderlem Heckmairem, Ludwigem Vorgem a Fritzem Kasparkem podnikli první úspěšný výstup severní stěnou Eigeru. Tento výkon mu zajistil místo v německé expedici na Nangá Parbat. V důsledku událostí druhé světové války se tato cesta prodloužila o více než sedm let. Byl integrován v britském táboře, odkud se mu společně Peterem Aufschnaiterem podařilo uprchnout do Tibetu. Dlouhé měsíce putoval o hladu ledovými pustinami, až se po mnoha dobrodružstvích v převlečení dostal do samotné Lhasy. V tomto cizincům zapovězeném městě se stává dokonce učitelem a přítelem mladého dalajlámy. Kniha „Sedm let v Tibetu“, zachycující tyto autentické zážitky, vzbudila po celém světě opravdovou senzaci.

Po návratu do vlasti se věnoval cestování a zážitky četných výprav mířících na pět světadílů popsal v dalších více než dvaceti úspěšných knihách. Sestavil obrovskou asijskou sbírku, natočil 40 dokumentárních filmů. K uložení jeho bohatých sbírek z cest bylo zřízeno muzeum v Hűttenbergu. Přes světovou slávu vedl jednoduchý a zdravý život, ve svých devadesáti létech dokončil a vydal autobiografii „Můj život“, v loňském roce i přes velké problémy se zrakem, dokončoval práci na knize o Bhútánu.

Jako jeden z mála cestovatelů měl Heinrich Harrer během svých cest možnost na vlastní oči poznat proměny lidstva od doby kamenné až do našeho přetechnizovaného světa. S pravěkou kulturou národů, jejichž životní rytmus se nezměnil po desetitísíce let se setkal především na ostrově Nová Guinea a v Amazonii na horním toku řeky Xingú. Úžas vzbudilo zveřejnění zprávy o „Pramenu kamenných seker” stejně jako fascinující líčení ceremoniálu na pohřební slavnosti Kvarup xinguských indiánů. Jeho poutavá vyprávění z cest do zapomenutých míst planety se stala inspirací několika generacím následovníků po celém světě.

Jeho knihy byly přeloženy také do českého jazyka a daly vznik projektu cest za poznáním života geograficky izolovaných etnik, který nese příznačný název "Harrerův svět". Členové expedičního sdružení Horizont podnikli několik cest v jeho stopách a navázali kontakty s muzeum v Hűttenbergu. Profesor Harrer byl o této činnosti informován a roku 2003 došlo i na osobní setkání. Ocenění činnosti českých cestovatelů se dostalo na jaře roku 2005, kdy Heinrich Harrer přijal čestné členství ve Sdružení Horizont. Další setkání ve spojitosti s přípravou expedice na nejvyšší vrchol ostrova Nová Guinea (jako první vystoupil Harrer r. 1962) bylo plánováno na podzim loňského roku. Tehdy bylo odvoláno pro jeho hospitalizaci v nemocnici v Grazu.

Expedice Horizontu ve stopách Harrerovy knihy "Přicházím z doby kamenné" odlétá na Novou Guineu 28.ledna 2006. Informace, jaké změny se udály od dob jeho průkopnické cesty, se mu tentokrát již nedostane.

Poslední rozloučení s legendou, která zůstane v mnoha srdcích nedostižným vzorem, proběhne dne 14. ledna v rodném Hűttenbergu.