je staré latinské přísloví, které měl v oblibě badatel Karel Absolon i jeho pokračovatel Jan Jelínek. Tato citace se hodí i k naší cestě,
protože jsme inspiraci našli právě v Jelínkově expedici Moravského muzea do Austrálie. A obtíže přišly velmi záhy po nápadu zopakovat tuto
dnes legendární expedici, nedlouho po zakoupení letenek. Z původních představ a plánů jsme museli hodně ubrat. Ukázalo se, že projet
Arnhmenskou zemí, stejně jak to roku 1969 dokázala expediční vétřieska, je nad síly našeho týmu. Od několika různých místa znalců přišlo varovaní,
že je nerozum pouštět se do takové cesty pouze jedním autem. A hlavně administrativa úřadů v NT (Severní teritorium) je nastavena tak, že se
od obdobných nebezpečných plánů snaží odradit neúměrně vysokou finanční náročností. Tato skutečnost se odrazila v redukci plánu. Nebudeme se držet
se celé výzkumné trasy, ale půjde o návštěvu pouze několika vybraných snadněji dostupných míst. I tak to nebude lehké. Máme sice podáno hned několik
žádostí o povolení vstupu na domorodá území, ale zatím bez odezvy. Z míst uvedených v knize „A znali jen kámen“ (popisující bádání u Rembaranků)
bychom chtěli navštívit a nahlédnout do současného života komunit Barunga a Beswick. Snad se také povede projet část cesty podél řeky Roper.
Svůj zájem o osudy domorodých kmenů jsme naopak rozšířili. Vedle Rembaranků, se zaměříme i na skupiny Anangu, Warlpiri a Jawoyn. Rádi bychom
se dostali i k zajímavé komunitě Utopia, čímž se od trasy našich předchůdců trošku odkloníme. Asi nejvíce se vše změnilo kolem Uluru.
Tato posvátná území domorodců jsou dnes nejvyhledávanějším turistickým cílem Austrálie. No vše je před námi. Do Darwinu odlétáme 1.srpna.
Pohled na hvězdy Jižního kříže je na dosah.
|