Piknik se skujou

James Ross Island  3.2.2015

Do schovaného údolí, vzdáleného asi 6km od stanice jsme došli v poledne. Porosty lišejníků a mechů, ledovce a horské štíty kolem, potoky končící v moři – tohle je místo vhodné k výzkumu. Miloš ji fotil asi tak z metru a ani se nepohnula. Chaluha antarktická. Zatímco sameček už dávno odletěl, tahle skuja stála a vystavovala své slepičí tělo objektivu foťáků, jako nějaká modelka. Sedli jsme si na kameny kousek od ní a začali svačit. Ani se ani nehla a sledovala, co děláme. Napadlo nás nabídnout jí kousek chleba, zda nepůjde blíž. A ona šla. Nakonec se vzdálenost mezi námi snížila na 30 cm. Ale kůrka chleba jí nevoněla. Zaujal ji obal od čokolády. Ale ani to nebylo ono. Začala oklovávat černé chodecké hůlky. Když nic vhodného nenašla, vrátila se na své vysezené místečko. Dojedli jsme a bylo třeba pustit se do práce . Totéž asi usoudila i naše skuja. Zamávala křídly a odletěla k moři.
Žákajda

A ještě stručná oficiální:
Všichni jsou v pořádku. Ledy v průlivu se pohnuly, ale nejspíš se nemají kam posunout, na vodu se tedy nevyjíždí. Ledovcový tým Jeník, Filip, Kristián a Ondra + algoBára, mikroKatka a ekotoxLuděk se v pořádku vrátili z vícedenního pobytu v terénním kempu. Čtyřkolky jsou plně v zápřahu, vodní kontejner je na finálním místě vedle spalovny, solární FTV panely jsou už také téměř všechny nainstalovány a fungují, už několik dní nebyla potřeba pouštět diesel. Že je už léto poznali polárníci podobně jako doma - na jaře sněženky prorůstají sněhem a i kadibudka u stanice už nesměle vystrčila střechu a dneska ukázala i srdíčko! Členové expedice posílají všem srdečné pozdravy.