Horizont

Lumirova zimní píseň

29.12.2014
Něco před devátou večerní vystupuji ve Velkých Karlovicích. Mým cílem je sólový zimní přechod Javorníků směrem na Slovenskou stranu hor. Kolem půlnoci přicházím hlubokým sněhem na předem vyhlídnuté místo ke spánku. Tím je rozhledna Miloňová. Stavím si bariéru proti větru a vařím večeři. Teploměr ukazuje -12,4 °C, konečně ulehám do spacáku. Ráno se budím zasypán pokrývkou sněhu. Na snídani není čas, je potřeba se rozehřát, hned balím a vyrážím na cestu. Pomalu si zahrávám s myšlenkou vynechat druhý bivak a 35 kilometrů na odlehlou kamarádovu chatu ujít na jeden záběr. Tato myšlenka mě nahlodává. Teploměr ukazuje přes den -9°C, je rozhodnuto. Dnes půjdu až do noci a pokusím se v hlubokém sněhu ujít co nejdál. Vždyť přespat můžu téměř kdekoliv. Vodu si nesu v PET láhvích na břichu, aby nezamrzla , spotřebovat ji na vaření by byla chyba. Proto přichází na řadu rozpouštění sněhu. Proces je to zdlouhavý a nudný, ale výsledek stojí za to. Čaj a polévka mě staví na nohy a já pokračuji dál. Z nebe neustále padá sníh a mě je dobře. Stmívá se a já jsem odhadem v polovině cesty. Druhá pauza a zase opakuji celou proceduru s rozpouštěním sněhu. Nohy už mě pomalu nechtějí nést. Když mi zbývá pouhých 10 kilometrů do konce, zahazuji myšlenku na další bivak. Teplo je nadosah ruky a přece tak daleko. Posledních pár kilometrů ze sedla Semeteš už poznávám. Tudy jsme chodili přece v létě na pivo. A potom najednou, kdesi v dálce, uprostřed lesa, vidím světýlko. Jsem u cíle své dlouhé cesty.

-lum-

Webmaster: Lukáš Hubert, kontakt, statistiky