Když jsme se ve složení Zdenda, Jarda, Dany, Alena a Štěpán vydali v předvečer Silvestra z Veselice do žlebů s cílem přespat v jedné z jeskyň Moravského krasu, netušili jsme, co nás čeká. Po sedmi kilometrovém pochodu s batohem jsme začali ostře stoupat do svahu pod lanovkou. To jsme nevěděli, že snad půjdeme ve šlépějích těchto horolezeckých borců. Obtížnost trasy dala tušit, že dosažení cíle nebude zadarmo. Co krok, to posunutí se o půl kroku zpět, vedle nás padaly kameny a suť se nám drolila pod nohama. Po několika desítkách metrů nastalo pravé lezení. Tady byla nezbytná pomoc rukou a těžký batoh nás táhl dolů. Nestabilita vyvrcholila obtížností výstupu, a to horolezeckou dvojkou až trojkou. Tady už Zdenda pomohl s batohem nejmladšímu Štěpovi a také pacientovi v rekonvalescenci Danymu, podivujíce se, jak se stala trasa obtížnější od jeho dávného výstupu . Já jsem si ho nesla až do konce, ale také ve mně byla malá dušička. Konečně vytoužený plácek s jeskyní. Do jeskyně zalétané suché listí bylo tím nejlepším izolátorem proti mrznoucí noci. Nejvíce pohybu však tento večer musel vykonat Zdenda, který při lození ztratil mobil. Jemu ale, asi na rozdíl od nás, nevadilo, že naši obtížnou trasu musel slézt a vylézt ještě několikrát, než mobil našel. Před usnutím bylo proto nutné se posílit malou štamprdlou něčeho ostřejšího, aby někteří utišili bolest a také obavy před zítřejším sestupem. Druhý den nás v mrznoucím ránu probudily sluneční paprsky deroucí se z jeskynních otvorů do teplých spacáků. Sestup, s pomocí odnosu batohů Jardou a Zdendem, už proběhl docela v klidu a Raďas nás na lanovce přivítal teplým čajem a čerstvými koblihami. Dobrodružství zdar, bude se nám lépe teď oslavovat příchod Nového roku.

-Alena Žákovská-