„O půl jedné ráno mě z vyhřátého spacáku tahá nastaveny budík. Vykouknu ze stanu směrem k obloze...a nic. Počkat! Ten pruh je nějakej divnej, hele on mizí...a tam je zas jinej. To mi stačí abych vylezl ven i s foťákem a to co nasledovalo se slovy nedá popsat. Nastala úžasná světelná show, známá také pod pojmem polární záře.“

Karesuando 3.9.2015
Tímto zážitkem vlastně začalo moje putování po Laponsku. Cely první týden jsem strávil ve švédských horách v NP Abisko, dále na Kungsleden a pod nejvyšší švédskou horou Kebnekaise. Na vrchol jsem kvůli nepřízni počasí nevystoupil. Cestou se stále divám po náznacích sámské kultury. Již v horách jsem potkal spousty sobů a také nyní neobydlenou sámskou pasteveckou osadu. V jedné chýši jsem uviděl i krasnou sobí kožešinu. Poté jsem si dal půl denní relax v Kirune, kde jsem potkal partu Čechů, kteří zrovna odlétali domů. Já však pokračoval dál směrem do Finska. Jsem tu sám, plány byly původně jiné, ale nakonec se mi tato laponská alternativa moc zamlouvá. Pohybuji se pouze pěšky a stopem a docela to funguje. Právě se nacházím na švédsko-finské hranici a mám teď v plánu navštívit finský národní park Pallas-Yllästunturi a pak pokračovat dále na sever do Norska.

Hetta 7.9.2015
Úspěšně jsem dokončil trek přes finský NP Pallas-Ylästunturi. Počasí mi vyšlo parádně. Není zde ani potřeba stan, spát se dá v mnoha otevřených chatkách, Na jednu noc rozhodne nezapomenu, byla to chatka laponského typu, tedy šestiúhelníková s velkým krbem uprostřed. Byl jsem na ni úplně sám, rozdělal oheň, uvařil hořkou čokoládu, sedl si do vyřezávaného houpacího křesla z kmene a užíval si ten klid uprostřed laponských lesů. Pak se objevila naprosto úžasná polární záře, vskutku magická noc. Mel jsem trochu problém se dostat z Karesuanda, nikdo mi nezastavil a tak jsem musel počkat na autobus, který jel až další den. Teď mám v plánu dostopovat do Norska, kam už ale žádný autobus nejezdí. Tak mi držte palce.

Kirkenes 9.9.2015
Píši do třetice, ze třetí navštívené země, tedy z Norska. Zde to stopování prostě funguje skvěle. Během jednoho odpoledne jsem se posunul o více než 300km. V norském Kautoleinu jsem se zcela náhodou ocitnul u kostela, kam se začali sjíždět Sámové v tradičních krojích. Pár z nich umělo dobře anglicky a když zjistili že jsem z daleka, hned mě pozvali na bohoslužbu. Sice nejsem věřící, ale neodmítnul jsem. Bohoslužba se odehrávala ve dvou jazycích, v norštině a v sámštině. Během ní jsem si stihl zajít do kempu a sbalit věci, protože trvala 3 hodiny. Od Sámu jsem dostal také další pozvání, kdy se podávalo občerstveni, káva, chlebíčky a zákusky. Místní sámská žena jménem Inga totiž před pár dny oslavila 90 let. Pro mě úžasný zážitek. Byl jsem tam i trošku za atrakci, bylo vidět jak si o mě vykládají: „On přijel až z Česka a jezdi tu stopem". Dozvěděl jsem se o jejich kultuře spoustu zajímavých věcí, o jejich životě, krojích a tak dále. Také mi dali plno jídla na další cestu. Dále jsem navštívil Sámský parlament v Karasjoku a teď už jsem v Kirkenes u ruských hranic. Zítra odlétám domů. Ani se mi odsud nechce, Laponsko je vskutku úžasný kout Evropy.

-Mike-