Další setkání s tučňáky

James Ross Island  8.2.2015

Ač je neděle, nespíme déle. Náčelník totiž přesunul neděli na pondělí, kdy má být vichřice. Neděle pro nás znamená nástup na snídani až v 9 hodin a ráno k jídlu vajíčka. Ale to se dnes neděje, má být pěkně, jde se do terénu. Vycházíme až po jedenácté. Dost pozdě, ale to určili naši horolezci a bez nich se nedá k mysu jít. Celou trasu na Lachman cape absolvujeme podél pobřeží. Je to novinka. Dosud to nebylo možné kvůli velkým krám a zamrzlému moři. Nyní, po desíti dnech tepla a silného větru, moře odmrzlo a ledové kry byly zahnány dál do moře. Je však risk chodit podél pobřeží s útesy, když je příliv. A ten právě byl. Je nás pět. Přesně tolik, kolik máme úvazků. Víc nás jít nemohlo, i když by si to mnozí přáli. Jenže na útes se dá obvykle dostat pouze horolezeckým terénem slaněním po skále. Ale dnes jsme to zvládli cestou podél moře. Pohled na moře a na hradby hor okolních skalnatých ostrovů byl nádhérný zážitek. Voda omývající pobřeží a různě tvarované zbytky ledů osvětlené sluncem, tmavě modrá barva moře kontrastující se světlemodrým nádechem oblohy a světle hnědavou barvou útesů. Trochu jsme se obávali, zda stihneme dojít k cíli, aniž by nám moře zastoupilo cestu. Přílivy jsou zde velké a dosahují až tří metrů. Ale dobře to dopadlo a ušetřili jsme několik hodin času tím, že jsme nemuseli slaňovat dolů ze skal. Ocitli jsme se na kousku země, kde se nachází nejvíce zvířat v okolí odhadem 20 až 30 kilometrů. Vyhřívali se tu tuleni, rybáci zde hledali potravu a občas sem zavítá i tučňák. Byla to vítaná příležitost vidět nám vzácná zvířata, ale přišli jsme sem především s cílem sbírat vzorky. Prvního tučňáka jsme nechytili, skočil do moře a odplul na nedaleký břeh, kam se by dalo dostat jen lodí. I druhý zmizel v moři. Asi dvě hodiny jsme čekali na další, ale marně. Katka zatím sbírala vzorky z exkrementů rybáků. Na břehu se vyhříval tuleň Weddellův. Po odběru vzorku z řitního otvoru a jeho nafocení jsme si lehni vedle něj na pláž. Stejně jako on jsme se váleli na pláži, ale na rozdíl od něho v teplých v péřovkách. Fučel vítr a ochlazoval nás. Brzy byla při tom čekání zima. Zahřívali jsme se čajem, svačinou a snažili se co nejméně nastavovat tělo větru. Zbývalo právě tolik času, abychom stihli dojít k večeři včas. Mezitím moře uzavřelo cestu podél pobřeží. Horolezci hlásili ústup. První vylezl Luďa. Nástup na skálu nebyl jednoduchý, celé to lezení po skále a suti ostře nahoru zabralo hodně času. Kristián musel po každém lezci slaňovat dolů. Najednou hlásí Katka právě stojící u lana, že na břeh připluli dva tučňáci. Jsem až třetí na řadě s lezením, tak beru foťák a scházím dolů je vyfotit. Udělala jsem několik snímků z velké dálky a postupně se pomalu přibližovala. Bála jsme se prudce pohnout, aby se nevyplašil. Ale tučňák namísto, aby utekl, jde ke mně vstříc a třepotá křídly jako na pozdrav. Najednou za mnou slyším Katku, jak říká, že se s Ondrou vrátili od lana a chystají je chytnout. Byla to velká příležitost k odchytu, návrat na stanici se odsunul. Ve třech je šance je chytnout. Najednou mi bylo jedno co se děje kolem. Nevadí, že se bořím do písku a špiním si oblečení, že mi boty olizuje ze zadu moře. Najednou mi není zima, nevnímám studený vítr. Jen ledové ruce byly opravdu dokladem toho, že mi byla zima. A právě díky ztuhlým rukám jsem se při výměně jehly během odběru krve prvního tučňáka hluboce píchla do prstu. Krev crčela namísto ze zvířete, ze mě. Ale naštěstí na analýzu DNA stačilo jen trochu. Druhý tučňák mezitím utekl do moře, ale z nepochopitelných důvodů se opět vynořil na břeh a vrátil se. Měli jsme tento den opravdu štěstí. Máme další dva tučňáčí vzorky krve a výtěrů. Na stanici mi lékař Christian už fialový bolavý prst ošetřil.
Žákajda



Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii) je savec jehož domovem jsou studené vody Jižního oceánu okolo celé Antarktidy. Váží mezi 400 až 450 kg, samci dosahují délky 2,9 a samice 3,3m. Jsou vynikající plavci a potápěči s dokonalou orientací. Dokáží se potopit do hloubky přes 600 m a zdržet se pod vodou i 80 minut, od vstupního otvoru se pod ledem vzdálit dále něž 5 km, bezpečně se k němu vrátit a nadechnout se.


Zpět na stránku expedice

Webmaster: Lukáš Hubert, kontakt, statistiky

© 2017 Horizont