HEINRICH HARRER: PŘICHÁZÍM Z DOBY KAMENNÉ
 |
|
6.7.1912 -7.1.2006 horolezec, sportovec, geograf a spisovatel čestný člen Sdružení HORIZONT |
Narodil se v korutanském Hűttenbergu a svou neobyčejně zajímavou a pestrou životní dráhu začal jako
úspěšný sportovec a horolezec. V roce 1937 získal titul akademického mistra světa ve sjezdovém lyžování
a ve své zemi se později stal i přeborníkem v golfu. Do dějin horolezectví se zapsal roku 1938, kdy
společně s Anderlem Heckmairem, Ludwigem Vorgem a Fritzem Kasparkem podnikli první úspěšný výstup
severní stěnou Eigeru. Tento výkon mu zajistil místo v německé expedici na Nangá Parbat.
V důsledku událostí druhé světové války se tato cesta prodloužila o více než sedm let.
Byl integrován v britském táboře, odkud se mu společně Peterem Aufschnaiterem podařilo uprchnout do
Tibetu. Dlouhé měsíce putovali o hladu ledovými pustinami, až se po mnoha dobrodružstvích v převlečení
dostal do samotné Lhasy. V tomto, cizincům jinak zapovězeném, městě se stal dokonce učitelem a
přítelem mladého dalajlámy. V knižním bestselleru „Sedm let v Tibetu“ popsal své autentické
zážitky vzbudil po celém světě opravdovou senzaci (tato kniha se postupem let dočkala překladu
do více než 60 jazyků).
Po návratu do vlasti (roku 1952) se věnoval cestování a zážitky četných výprav mířících na pět světadílů
popsal v dalších dvaceti úspěšných knihách.
Jako jeden z mála měl Heinrich Harrer během svých cest možnost na vlastní oči poznat proměny lidstva
od doby kamenné až do našeho přetechnizovaného světa. S pravěkou kulturou národů, jejichž životní
rytmus se nezměnil po desetitisíce let, se setkal především na ostrově Nová Guinea a v Amazonii na
horním toku řeky Xingú. Úžas vzbudilo zveřejnění zprávy o „Pramenu kamenných seker” stejně jako
fascinující líčení pohřebního ceremoniálu o pohřební slavnosti Kvarup xingúských indiánů.
Přestože se za svého, na dobrodružné zážitky velmi bohatého života, dočkal řady vyznamenání, nevyhnul
se ani kritice. Ta se objevila v nečekané míře v roce 1997 a zřejmě souvisela s vlnou popularity
spojenou s filmovým zpracováním příběhu „7 let v Tibetu“. Dle literární předlohy tento film natočil
režisér Jean-Jacques Annaud a do hlavní role Harrera obsadil slavného herce Brada Pitta. Kritici
začali Harrerovi vyčítat, že se v mládí hlásil k fašismu. Tuto svoji životní etapu označil Harrer
za hloupou chybu a ideologický omyl. Po celý život zůstal dalajlámovým přítelem a v roce 2002
obdržel od něj ocenění „Světlo pravdy“ za snahu upoutat pozornost světa k událostem v Tibetu.
Během svých expedic, které měly nesporně svou výraznou „sportovní hodnotu“ (celá řada prvovýstupů
na Aljašce a Jižní Americe), také úspěšně zhodnotil své původní vzdělání. Vedle horolezectví se podrobně
zabýval geografií a etnografií. Většinu cest podrobně dokumentoval a často se jednalo o opravdu
objevné cesty. Vrátil se i k akademické kariéře, přednášel geografii a v roce 1965 byl jmenován
řádným profesorem geografie na universitě ve Štýrském Hradci.
Inspirace pro Milana Daňka a Alenu Žákovskou
V roce 1962 podnikl Harrer expedici na Novou Guineu a její průběh zaznamenal v knize
„Přicházím z doby kamenné“. Během tohoto půlročního pobytu v západní části ostrova
uskutečnil v neprobádaných velehorách 30 prvovýstupů. Tehdy, mimo získání cenných etnografických a
geografických poznatků, jako první na světě stanul na vrcholu nejvyšší hory ostrova a zároveň nejvyššího
vrcholu celé Austrálie a Oceánie - Carstensz Pyramid (ve věku svých padesáti let). Harrer tuto expedici
označil za nejnáročnější ze všech, které podnikl. Kniha se stala studnicí informací pro Milan Daňka a
Aleny Žákovské při přípravě cesty na ostrov Nová Guinea (expedice Trikora 2001).
Harrerův svět
Osobní zážitky z Nové Guinee dané do kontextu poutavého popisu z knihy „Přicházím z doby kamenné“ vyústily v
nápad vzniku projektu cest za poznáním života geograficky izolovaných etnik. Vedle expedic šlo o popularizaci
životního díla Heinricha Harrera, takže volba názvu byla jednoznačná: „Harrerův svět“. První výprava
směřovala roku 2002 opět na ostrov Nová Guinea. Šlo o zopakování mimořádně náročné Harrerovy průkopnické
cesty z horské Wameny k jižnímu pobřeží ostrova. Toto putovaní neprostupnými tropickými pralesy napříč
teritoriem obávaných kanibalů a lovců lebek absolvoval Harrer jako první běloch. Jedním z dalších počinů
bylo navázání kontaktů s muzeem v Hűttenbergu, které bylo zřízeno k uložení Harrerových bohatých sbírek.
Expedice v jeho stopách
Všechny cesty uskutečněné v rámci projektu se zabývaly srovnáním civilizačního vlivu na přírodu a její
obyvatele v období od doby zaznamenané Harrerem po současnost. Hlavním výstupem byla filmová a fotografická
dokumentace. Dokumenty z expedic vznikající ve spolupráci s filmovým studiem Audiovisual získaly několik
ocenění i na mezinárodních festivalech.
| |
|
|
O těchto expedicích byl profesor Harrer pravidelně informován a zprávy příjímal s velkým zájmem.
Počátkem roku 2006 však zemřel a zprávy z naší cesty k nejvyšší hoře Nové Guinee se mu již nedostalo.
Připravovaná expedice DUGUNDUGU 2009, která se měla stát oficiálním zakončením projektu, se již neuskutečnila pro komplikace ve fázi
prvotních příprav. Milan Daněk a Alena Žákovská však ještě
podnikli několik cest do míst, kde Harrer působil: hory Ruwenzori a Kongo (2007), ostrovy Andamany
(2009) a ve stopách Harrerova útěku do Tibetu z indického města Dehradun na sever do Garhválského
Himálaje (2009).
Další akce
V blanenském kině jsme uspořádali pro širokou veřejnost dva festivaly „Harrerův svět“ (2003 a 2005)
s programem filmových projekcí, besed a vzájemné výměny informací. Roku 2005 byla součástí této akce
i výstava velkoformátových fotografií, které H.Harrer pořídil během expedice na Novou Guineu roku 1962.
Tyto archivní snímky, laskavě zapůjčené z muzea v Hűttenbergu, doplnily srovnávací fotografie Aleny Žákovské
a Milana Daňka z let 2001 a 2002. K realizaci projektu Harrerův svět a popularizace Heinricha Harrera
a cest v jeho stopách výrazně přispěla také Irena Antošová, která přeložila do češtiny zajímavé pasáže
z autobiografické knihy Mein Leben (Můj život). Velmi si vážíme toho, že roku 2005 přijal Heinrich
Harrer čestné členství našeho Sdružení Horizont.
Stručná biografie:
| 6.7. 1912 | narodil se v Obergossenu / tržní obci Hűttenberg, Rakousko |
| 1918-1922 | absolvoval základní školu v Brűck an der Mur |
| 1923-1932 | absolvoval Reálné gymnázium Graz |
| 1933 | nastoupil studium geografie a sportu na Univerzitě Graz |
| 1936 | stal se členem družstva rakouských olympionik ve sjezdu a slalomu |
| 1937 | akademický mistr světa ve sjezdovém lyžování v Zell am See, složil státní zkoušku učitele lyžování a horského vůdce, stal se trenérem rakouského národního družstva lyžařů |
| červenec 1938 | prvovýstup severní stěny Eiger |
| 1938 | svatba s Lotte Wegener (dcera výzkumníka /Grónsko/ a objevitele posunu kontinentů Alfreda Wegenera), odjíždí na německou průzkumnou expedici na Nanga Parbat |
| 1939 | internalizován v britském vězeňském táboře Dehra Dun/Indie, narození jediného syna Petera |
| 1944 | útěk do Tibetu |
| 1951 | návrat do Evropy |
| 1952 | návštěva Svena Hedina ve Švédsku |
| 1953 | expedice k pramenům Amazonky, prvovýstup Ausangate |
| 1955 | expedice na Aljašku, prvovýstupy Mount Hunter, Mount Deborah, Mount Drum |
| 1957 | expedice do pohoří Ruwenzori, 9 -ti měsíční pobyt v Zaire |
| 1958 | rakouský mistr golfu |
| 1962 | expedice do západní části Nové Guinee. Zde jako první běloch přešel ostrov ze severu na jih, navštívil Ja-Li-Me „pramen kamenných seker“ a podnikl prvovýstup na Carstensz Pyramid |
| srpen 1962 | třetí svatba, s Carinou |
| 1964 | jmenován profesorem rakouským prezidentem, stává se členem Pen klubu, prezident rakouského golfového svazu, čestný člen Klubu objevitelů, New York |
| 1965 | Nepál, Indie, Sikkim |
| 1966 | Xingú – indiáni/Amazonie |
| 1966 | Surinam |
| 1968 | cesta kolem světa, hledání obranných a ochranných znaků |
| 1969 | Francouzská Guayana |
| 1971 | Sudán |
| 1971 | Borneo- výstup Mount Kinabalu |
| 1972 | Borneo přechod od severu na jih |
| 1973 | Nepál |
| 1974 | Indie, Ladakh, Nepál |
| 1974 | souostroví Andamany |
| 1976 | Ladakh |
| 1977 | Zaire, Uganda, Zaire |
| 1978 | Sikkim |
| říjen 1978 | vyznamenán čestnou zlatou medailí za publicistické aktivity, Vídeň |
| 1979 | Sikkim, Ladakh Indie |
| 1980 | Sikkim a Bhutan |
| 1981 | Bhutan, Nepal, Indie |
| 1981 | Tibet |
| 1981 | Bhutan |
| 1985 | Bhutan |
| 1985 | oceněn zlatou Humboldovou medailí |
| 1986 | Bhutan |
| 1991 | Ladakh |
| 1992 | udělení medaile Klubu objevitelů, New York |
| červenec 1992 | otevření nového H. Harrer muzea v Hűttenbergu za přítomnosti XIV. tibetského dalajlámy |
| 1991-1993 | putovní výstava fotografií s názvem „Ztracená Lhasa“, Washington, New York |
| 1995 | povolání do kurie Akademie věd |
| 1995 | Jean-Jacques Annaud zfilmoval knihu „7let v Tibetu“ s Bradem Pittem v roli Harrera |
| 2002 | dopsal a vydal autobiografii „Můj život“ |
| 2005 | dokončil knihu o Bhutanu, stal se čestným členem Sdružení Horizont Blansko |
| 7.1.2006 | zemřel v korutanském Friesachu |
S použitím materiálů z autobiografické knihy Mein Leben (Můj život), archivu Muzea Heinricha Harrera a dalších zdrojů zpracoval Milan Daněk.
Webmaster: Lukáš Hubert, kontakt, statistiky |
© 2017 Horizont |