PAVEL ŠEBESTA: TOUHA BYLA SILNĚJŠÍ NEŽ ROZUM

Pavel Jáchym Šebesta 20. 3. 1887 - 17. 9. 1967 misionář, etnograf a lingvista českého původu

„Komu po léta přívětivě svítilo tropické slunce, komu se zjevilo kouzlo oněch dálav s jejich obyvateli, toho po celý život stravuje touha po pralese, který jej volá. Časem se mu zdá, jako by slyšel víření bubnů a taneční popěvky divochů, údery paliček, jimiž ženy stloukají banány, zurčení potůčků, u něhož si chladil zpocené čelo, nebo velkolepé bouření vodopádů. Tak se také vždycky vedlo mně po každém návratu z tropů, nechť jsem zažil sebevětší svízele a trpěl nedostatkem a opuštěností. Touha byla silnější než rozum.“
Po návratu do vlasti (roku 1952) se věnoval cestování a zážitky četných výprav mířících na pět světadílů Pavel Šebesta výše uvedené věty zapsal do svého deníku, ze kterého později čerpala kniha „Mezi nejmenšími lidmi světa“ Ta popisuje jeho badatelské cesty mezi negritské pralesní kmeny v Malajsii a Pygmeji Bambuti v africkém Kongu. Touha po poznání tohoto průzkumníka a badatele neznala překážek. Prošel snad tisíce kilometrů v rozmoklé půdě sotva znatelných stezek, odvážně se plavil divokými peřejemi řek. Nejčastěji však putoval sám s vakem na zádech doprovázen jen několika domorodci. Silný a odolný, zvyklý nejtěžším námahám, úspěšně pronikal do míst, kam před ním nevstoupil žádný bílý cestovatel. Dovedl se sžít s domorodci, získat si jejich důvěru a náklonnost. Zpráva, že přichází „Baba va Bambuti - Otec Pygmejů“ se nesla pralesem a předcházela jeho příchod do táborů pygmejských kočovníků. Rozdával dary, soudil pře a na oplátku fotografoval, měřil jejich tělesnou stavbu, sepisoval gramatiku nářečí. Pomáhal jim radou i skutkem, často je chránil před bezprávím. Získal jejich přátelství a důvěru natolik, že trpělivě snášeli jeho výzkumy a seznámili ho se svými zvyky, obřady, starými bájemi a písněmi.

Pavel Šebesta, muž který zasvětil celý svůj život studiu přírodních národů, se narodil a prožil dětství ve Slezsku v české vesnici Velké Petrovice (dnes tato obec patří do Polska a jmenuje se Pietrowice Wielke). Po gymnazijních studiích se věnoval nejprve studiu teologie a roku 1911 byl v koleji Sv. Gabriela v Mädlingu u Vídně vysvěcen na kněze. Následně byl vyslán do Mosambiku jako misionář. Do studia jazyků a kultury afrických národů ho zasvětil Wilhelm Schmidt, hlavní představitel tzv. vídeňské etnografické školy kulturních okruhů. V důsledku 1.světové války byl Pavel Šebesta intervenován a pobyt v Portugalsku využil ke studiu archivních materiálů o misiích v jihovýchodní Africe. První asijskou expedici podnikl v létech 1924 - 1925. Na Malajském poloostrově a přilehlých ostrovech studoval negritské skupiny Semangů, Senojů a Jakuďnů. Další cesta vedla 1929-30 mezi středoafrické Pygmeje. V pralesích při řece Ituri v tehdejším Belgickém Kongu žil mezi trpasličími kmeny a k opravdově ucelenému pohledu na tyto přírodní národy výrazně přispěla následná expedice v létech 1934-35. Stal se ve své době nejlepším světovým odborníkem v antropologii i národopisu nejmenších lidí světa. Jeho výzkumy přinesly překvapující poznatky ze života Pygmejů. Trpaslíci z neschůdných houštin pralesa Ituri pozvolna překonali svou plachost a v posledních staletích se včlenili do pozoruhodných sociálních vztahů s pronikajícími černošskými kmeny. Bambuti jsou výlučně lovci a sběrači. Maso však není jejich hlavní potravou. Banány, cukrovou třtinu a olej získávají směnou s černochy za zvěřinu, lesní plodiny nebo pracovní úkony. Každý rod má svého černošského patrona, který dědí toto právo z otce na syna. Společná pro pygmejské a černošské chlapce je i obřízková škola pod vedením černochů.
Šebesta a jeho spolupracovníci vyvrátili rasistické výmysly o méněcennosti trpasličích plemen vycházející ze staré teorie o vlivu degenerace. Prokázal, že jejich drobná postava je výsledkem vlivu prostředí v němž žijí, který ovlivnil dědičné vlastnosti.
Kongo však nezůstalo jediným cílem jeho bádání a cest. Během své druhé návštěvy u Semangů (1938-39) podnikl pionýrskou a vědecky cennou výpravu na Filipíny za kmeny Aëtů. Do Afriky (Konga) se vrací v létech 1949-50 a 1954-55. Obě tyto cesty byly zaměřeny hlavně na výzkum v oblasti jazykové, kulturní a sociální problematiky pygmejů. Poznatky svých výzkumů zpracoval do obsáhlého deskriptivního a srovnávacího díla o antropologii a etnografii lidských skupin malého vzrůstu v Africe a v Asii a monografické studie o životě, materiální a duchovní kultuře pygmejů v Africe. Poslední dílo nazvané podle starého africké království „Monomotapa“ zůstalo nedokončeno. Profesor páter Pavel Šebesta zemřel roku 1967 ve Sv. Gabrielu v Mädlingu u Vídně, kde žil a pracoval většinu života.
Je pozoruhodné, jakých výrazných úspěchů v oboru antropologie dosáhli čeští badatelé. Vedle Aleše Hrdličky, patří Pavel Šebesta nesmazatelně mezi významné světové postavy toho vědeckého odvětví.
Sbírky z Šebestových výprav jsou uloženy v několika evropských muzeích a vědeckých ústavech. Zajímavou expozici je možno navštívit i v Hrdličkově muzeu člověka Univerzity Karlovy v Praze. Expozice obsahuje kosterní materiál, fotografie, ukázky iniciačního chování a unikátní sádrové odlitky. V naší sbírce (Daněk, Žákovská) máme unikátní výtisk knihy z roku roce 1933, kterou vydala Česká akademie věd. Jedná se rozsáhlou a reprezentativní publikaci Antropologie středoafrických Pygmejů v Kongu/ Anthropology of the Central African Pygmies in the Belgian Congo, která je psaná v češtině a angličtině, proto je známá po celém vědeckém světě. Tento vzácný dar nám věnoval antropolog Pavel Vaculík.

Výzkumné výpravy:

Autor knih a publikací:

V naší sbírce máme unikátní výtisk knihy z roku roce 1933, kterou vydala Česká akademie věd rozsáhlou a reprezentativní publikaci Antropologie středoafrických Pygmejů v Kongu/ Anthropology of the Central African Pygmies in the Belgian Congo. S anglickým překladem je známá po celém vědeckém světě. Tento vzácný dar nám věnoval antropolog Pavel Vaculík.

Rodný dům P. Šebesty v obci Pietrowice Wielke nijak nebudí pozornost. To, že se zde narodil jeden z největších světových antropologů připomíná jen nenápadná pamětní deska.

Inspirace pro Milana Daňka a Alenu Žákovskou:
S KNIHOU DO PRALESA

Obrázky v knize P. Šebesty budily i po létech mezi pygmeji v pralese Itury velký zájem.




Jaká je současnost Šebestových Bambuti? Odpovědi na tuto otázku hledala tato naše dobrodružná cesta. Trpasličí kmeny chránila od pradávna neprostupnost pralesa. Díky politické nestabilitě země, nebylo v posledních desetiletích o jejich osudech mnoho zpráv. V Kongu zuřila občanská válka. V této nejhorší humanitární katastrofě od 2.světové války zahynuli čtyři miliony lidí. V roce 2002 zahájily povstalecké síly děsivou ofenzivu do pralesa Ituri. Zprávy o kanibalismu páchaném na pygmejích šokovaly svět. Vojáci je prý pojídali, aby si přisvojili jejich mimořádné vlastnosti pro pobyt v lese - dobrý zrak, stopařské dovednosti...

Výstupy expedice:
film: Ruwenzori – Kolébka mraků (Audiovosual 2007, režie Jan Popelka)
Bambuti (Audiovisual 2008, režie Jan Popelka)

Výstava: Bambuti,po stopách Pavla Šebesty - otce Pygmejů (grafické zpracování Marek Audy)
ohlasy v médiích:
http://lideazeme.reflex.cz/clanek/nejmensi-z-malych
http://lideazeme.reflex.cz/clanek/rwenzori-kolebka-mraku
http://lideazeme.reflex.cz/clanek/cesky-otec-pygmeju
http://lideazeme.reflex.cz/clanek/konecne-lovci
http://lideazeme.reflex.cz/clanek/ta-nase-pisnicka-bambutijska


Poznatky z naší expedice byly obsahem rozsáhlé kapitoly v knize kolektivu autorů (včetně Milana Daňka) PYGMEJOVÉ.

Hroníková, L. a kol. Pygmejové, 1. vyd. Praha Academia, 2015, 219 s. ISBN: 978-80-200-2514-2









MALAJSIE: Expedice ORANG ASLI 2008

A se stejným zájmem jako u pygmejů se Obrázky v knize P. Šebesty setkali u puvodních obyvatel Malajského poloostrova.

Také cílem expedice ORANG ASLI na pevninskou část Malajsie bylo popularizovat dílo a odkaz u nás opomíjeného antropologa Pavla Šebesty. Nepředpokládali jsme, že se této akci dostane ohlasu ze zahraničí a o to víc překvapila aktivita českého velvyslance v Malajsii pana Jana Furyho. Z jeho iniciativy byla v prostorách Universiti Kebangsaan Malaysia v Kuala Lumpur uspořádána výstava o terénních výzkumech života původních obyvatel malajského poloostrova, které Pavel Šebesta podnikl v létech 1924 a 1925. Máme radost, že se výstava setkala s neočekávaným ohlasem a její výraznou část tvořily právě naše fotografiie.

Výstupy expedice:
http://www.mzv.cz/kualalumpur/cz/nase_vztahy_s_malajsii/za_pavlem_sebestou.html


ANDAMANY: Výprava na ostrovy, kam se Šebesta nedostal 2009


Šebesta velice toužil po setkání s trpasličími obyvateli souostroví Andamany, ale nejprve ho zdrželo onemocnění (zimnice), a poté počátek druhé světové války zcela znemožnil další výzkumné cesty. Jeho sen jsme uskuytečnili v roce 2009.

ohlasy v médiích:
http://brno.idnes.cz/praveci-lide-nesnasi-foceni-hned-berou-kameny-lici-cestovatel-pty-/brno-zpravy.aspx?c=A091001_1265514_brno_krc
http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/cestoval--danek-sentinelci-strili-po-cizincich-sip.html

S použitím materiálů z knih Mezi nejmenšími lidmi světa ( Pavel Šebesta, Sína Lvová), Kniha Konga (Vladimír Plešinger) a dalších zdrojů zpracoval Milan Daněk.